Křesťan odmalička

Když se s lidmi bavím o tom, že jsem křesťan, tak po prvotním údivu, že normálně vypadající mladý člověk Zamysleni u kafeo sobě řekne, že je křesťan, nevyhnutelně přichází otázka: „Tak to jsi v tom byl asi tak vychovaný, že?“ A já, i když nerad, musím odpovědět že ano.

Proč nerad? Tady jsou dva důvody, proč nerad říkám, že jsem křesťan odmalička:

  1. Protože když se mě na to lidé takovým způsobem ptají, tak mám pocit, jakoby pokládali moje životní přesvědčení za méněcenné. Ke křesťanství přeci nejde dojít rozumem – takže se to logicky muselo stát nějak jinak. Přitom tito lidé ignorují, že i oni sami pravděpodobně věří tomu, čemu věřili jejich rodiče a vůbec se nad tím nepozastavují. Stejně jako já jsem křesťan a mám rodiče křesťany, tak oni jsou ateisté a mají rodiče ateisty. A teď důležitá otázka. Řekli byste, že jste ateisté (agnostici, hinduisté, muslimové, něcisté…) jen proto, že vás takhle vychovali doma?
  2. Druhým důvodem je, že přestože je pravda, že moji rodiče jsou křesťané, tak si nemyslím, že víra v Boha jde tak úplně zdědit. Nakonec se totiž každý člověk musí rozhodnout sám. Na druhou stranu uznávám, že nebýt rodičů, tak o tom asi tolik nepřemýšlím. Navíc jsem díky nim mohl odmala vidět, jak funguje křesťanství v praxi, mohl jsem vědět, o čem doopravdy je a přistupovat k němu bez předsudků a zkreslených představ. A to samé bych přál i vám… Ale pozor – když si připustíte, že by křesťanství mohla být pravda a budete se na něj dívat bez předsudků, tak se vám může stát to, co se stalo spoustě mých přátel, kteří odmalička křesťany nebyli, ale dneska jimi jsou.

P.S. Jo a navíc si myslím, že ke křesťanství jde dojít rozumem. A klidně to berte jako výzvu! 😉

Honza

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *