Křesťanství, panenství, nebo třeba blbej účes

Poslední dobou mi od Vás chodí úžasné a krásné zprávy (za které jsem neskutečně vděčná), v nichž se často objevují slova o tom, jak je super, že jsem otevřená a sdílím to, co pro mě Ježíš udělal, že se nebojím mluvit o křesťanství a čtení Bible, i když je to v dnešní společnosti do jisté míry tabu. Proto jsem se rozhodla k tomuto tématu pár bodů.

Lidi budou mluvit vždycky…

Mám spoustu skvělých nevěřících kamarádů (za který se hodně modlím a většina z nich to ví). Žiji v malém městě Šumperk, kde se spousta lidí zná, ale často bývám i v Praze, kde je lidí mnohem víc, ale situace skoro stejná. Kdykoli jsem někde ve společnosti, s někým na pivu, na kávě, nebo třeba v parku, z pozice pozorovatele a posluchače se neustále dozvídám velké množství informací o tom, kdo přibral, kdo přebral, kdo má opravdu ošklivého partnera, kdo se chová jako „kráva/vůl“, kdo je tak trochu blázen, protože se chová jinak, než by ta společnost očekávala a nakonec, kdo je teď společensky nepřijatelný člověk. Často tyhle věci říkáme proto, abychom vyplnili konverzaci, abychom vypadali líp a někdy prostě jen tak, protože se to „prosimtě říká“.  Přijde mi zajímavé, že v české společnosti jsme se naučili hezky kritizovat, ale říkat upřímně „dobrá práce“, to nám zas tolik nejde. Stačí se kouknout na hokejové příspěvky na facebooku, abychom to viděli. 🙂


Křesťanství, panenství, nebo třeba blbej účes

Když jsem uvěřila a sem tam začala zmiňovat změnu v mém životě, nebo si jí okolí začalo všímat, tak se mě většina lidí bála ptát. Pár lidí se leklo, že jsem vstoupila do nějaké sekty a za týden odletím a už mě nikdy neuvidí, tak se opatrně ptali. Do toho všeho jsem začala chodit s Vaškem který mě rok na to požádal  ruku. V té době mi bylo 20 a netajila jsem se tím, že jsem ještě panna. V tu chvilku se velkému množství mých přátel tak nějak rozmotal jazyk a začali se ptát a, do určité míry asi pochopitelně, o mě měli strach. Když jsem vedla rozhovory, v nichž jsem vysvětlovala, jak vnímám partnerský vztah a jakou svobodu vidím v „sexu po svatbě“, většinou se mi dostáválo odpovědí typu: „však já znám křesťany, co chodí do kostela a nemusí to tak hrotit.“ Pod tíhou všech rozhovorů jsem se rozhodla všechny mé pocity ohledně zásnub sepsat do úplně prvního článku Je mi 21 a budu se vdávat. Nečekala jsem to, ale lidi ho četli. Někteří třeba malinko porozuměli a přestali se bát. A někteří začali mluvit ještě víc o tom, že jsem se zbláznila. 🙂

Moje identita není v tom, co si o mě lidi povídají

Uvědomila jsem si i díky reakcím na článek, že neznám žádnou českou křesťanku, která by psala o svém životě a pak většina lidí v České republice v životě žádného křesťana doopravdy nepotkala a neměla možnost zjistit „vo co vlastně jde“. Tak jsem se sama sebe ptala, proč nepozvat lidi do mého života křesťanky, která se učí disciplíně, dělá chyby, dělá často věci špatně, přešívá sekáčové oblečení, zpívá a HROTÍ TO KŘESŤANSTVÍ A JEŽÍŠE. Chci ukazovat lidem, že jako křesťanka mám svobodu dělat cokoli, ale kvůli úžasné Ježíšově lásce a Boží milosti mám pro většinu věcí, do nichž se pouštím, jiný MOTIV a jiné věci dělat nechci. Moje identita je přesně v tom, co pro mě Ježíš udělal a moc bych si přála, aby tuhle svobodu a lásku mohlo poznat víc a víc lidí.

A jo, lidi si o mě někdy povídají nehezké věci, někdy se vysmívají, někdy si myslí, že jsem blázen (což tak trošku jsem, chichi). Ale takový trápeníčka se většinou rychle rozpustí, když vidím, že to má smysl.  A to vidím v každé zprávě, každém komentáři a každém milém slově, kterých se mi od Vás dostává a za to děkuju!

Děkuju Vám za to a chci Vás povzbudit, nebojte se sdílet věci, které jsou možná pro ostatní divné, protože lidé o Vás pravděpodobně budou stejně mluvit. A pokud jsi křesťan/ka, neboj se to lidem ukazovat na svém životě, a když se budou ptát, neboj se s nimi sdílet tu úžasnou radost. 🙂

Krásný den

s láskou Lída
Blog Speshl

5 thoughts on “Křesťanství, panenství, nebo třeba blbej účes

  1. Ahoj, moc se mi líbí ta charakteristika „A HROTÍ TO KŘESŤANSTVÍ A JEŽÍŠE“. V dnešní době se – k mému zděšení – objevuje neuvěřitelné množství křesťanů, kteří spíše zaujímají postoj „to si nesmiš tak brát“.😦

    1. Ahoj, děkuju moc za povzbuzení! Taky jsem se sem tam s něčím takovým setkala. Místo toho, abychom si navzájem do života říkali evangelium, tak se navzájem konejšíme. Modlím se, aby toho ubývalo. Ještě jednou díky za komenář. 🙂

  2. Jsi úžasná! 🙂 mám Tě moc ráda! Kéž bych měla více odvahy takhle veřejně mluvit o Pánu jako to děláš ty.

    1. Ahoj, díky moc! :))
      Víc a víc se učím, že to není tolik odvaha, jako to, že věřím, že to má smysl. Sama na tom mám malé zásluhy.
      Moc mě Tvůj komentář povrbudil, díky!

  3. Ahoj Lído,

    moc se mi líbí tvoje příspěvky a tvá otevřenost, s níž se nebojíš napsat o čemkoliv. Musím se přiznat, že ve tvém věku jsem tu odvahu neměla. Máš pravdu, lidé mluví pořád. A mluví o všem a o všech. Ale tak nějak anonymně. Kdyby je zastavil člověk s kamerou a mikrofonem, aby svůj názor sdělili veřejnosti, patrně by mlčeli nebo utekli. Souhlasím s tím, že člověk není takový, jak o něm smýšlejí ostatní. Všichni jsme dětmi Boha, on nám jen dává svobodu převzít odpovědnost za svůj život.
    Dřív jsem se rozčilovala, když někdo někoho neoprávněně kritizoval (mimochodem, co to je neoprávněně?), dnes je mi to jedno. Ať si lidé mluví, já vím, jaká jsem, co chci a jak se na svět dívám. Vím, že být odlišný v této společnosti znemožňuje mnoha lidem strach. Docela obyčejný strach. Z toho, že si na něj budou ukazovat, z toho, že bude všem na očích. Věřit a vědět, čemu věříme, je obrovská posila. Víra posiluje a zbavuje strachu. Vím, že na tomto světě nejsem sama, i kdyby mě všichni zavrhli.
    Myslím, že máš zdravý životní postoj. Pokračuj v tom. Fandím ti … Ela.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *