Náboženství jako opium lidstva

Zamysleni u kafeMarx nazval kdysi náboženství opiem lidstva. A to je názor, který je populární i dnes.

Víra je berlička pro slabé, kteří se neumí vypořádat s vlastním životem, říkají lidé. Pro ty, kteří se raději povzbuzují falešnou útěchou o tom, že někde nad námi je Bůh, který se o nás zajímá.

Ale je náboženství skutečně jen útěcha pro slabé? Možná ano… Pro mne je velká naděje doufat v to, že existuje Bůh, to je pravda. Zajímavé ale je, že i ateismus je určitá útěcha pro lidi, kteří spoléhají na to, že Bůh neexistuje. 

Polský spisovatel Czeslaw Milosz píše:

„Skutečným opiem lidstva je víra v posmrtnou nicotu – obrovská útěcha při pomyšlení, že naše proradnost, hrabivost, zbabělost a vraždy nebudou nikdy souzeny…

…(oproti tomu) všechna náboženství ukazují, že naše činy nikdy nepominou.“

(Milosz Czeslaw (1998): The discreet charm of nihilism. – New York Review of Books, 19. listopad 1998.)

Jako křesťan jsem přesvědčený, že člověk bude souzený na základě toho, jak žil a ne všichni budou zachráněni. A to není vůbec příjemná představa, která by mě nějak utěšovala. Byl bych strašně rád, kdybychom se já, všichni křesťané i všichni zástupci dalších náboženství pletli. Byl bych mnohem radši, kdyby všichni lidé, nezávisle na tom, jak žili a co dělali, prostě jednou mohli odejít ze života a mít klid. Jenže, co když to tak nebude? 

Vy, kdo jste ateisté – neděsí vás někdy vzadu hlavě pochybnost, co kdyby Bůh byl? Co kdybyste se s ním jednou po smrti doopravdy setkali? Co by vám řekl o vašich životech?

 

Mějte se,

Honza

honza@hledamboha.cz

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *