Strach

Masy uprchlíků, boje na Ukrajině, teroristické útoky v Bruselu, Paříži a na dalších místech. Co se to kolem nás děje?! „Kde je nějaká spravedlnost?!“ ptají se lidé.

Ještě pár let zpátky jsem měl takovou iluzi, žethe-atomium-293177_1280 žijeme v relativně mírové době. To ale dávno není pravda a vlastně asi nikdy ani nebyla.

Do našich pohodlných životů vstoupil strach. Najednou se bojíme cizinců, jiných náboženství. Strachujeme se cestou na letiště, když odjíždíme na dovolenou. Obáváme se o naše děti.

A je to pochopitelné. Stačí si pustit večerní zprávy…

Zároveň se ale bojím ještě jedné věci. Bojím se nás samotných. Říká se, že strach plodí nenávist. Myslím, že když se podíváme kolem sebe, tak není pochyb o tom, že to tak je. Neustále mě udivuje, kolik nenávisti projevují lidé, kteří patří mezi moje přátele na sociálních sítích, a to ani nemluvím o tom, co se dočítám jinde na internetu, kde jsou autoři skutečně anonymní.

Nebudu tvrdit, že já se nebojím. Také mám strach a soucítím se všemi, kteří ztratili své blízké při teroristickém útoku nebo jakémkoli jiném konfliktu.

Zároveň si ale musím položit otázky: „Nechám se ovládnout svým strachem? Bude mojí reakcí agrese a nenávist? Jaké to bude mít důsledky, pokud to tak udělám? Pomůže to někomu? Nebo se jen přidám do řetězce agrese a násilí, který bude lidem křivdit a zraňovat je? Protože je dost pravděpodobné, že oni budou zase reagovat strachem a nenávistí…

Nedejme se ovládnout naším strachem!

Zároveň nebuďme ani lhostejní. To je to druhé nebezpečí. Dejme si tu práci, abychom skutečně ověřovali to, co slýcháme v médiích. Přemýšlejme o tom, jak nejlépe můžeme pomoci v současné situaci my osobně. Jak můžeme pomoci naším chováním ostatním lidem? Jak můžeme pomoci tím, co píšeme na sociální sítě?

A nakonec přemýšlejme nad tím, na čem v životě skutečně záleží… Jak chceme, aby si nás lidé pamatovali? Jaký je smysl našeho života? Náš čas je omezený a nežijeme v bezpečném světě. Jak ho využijeme a kde najdeme nějaký pevný bod?

Já jsem našel jeden pevný bod. Jaké pevné body máte vy?

Mějte se,
Honza

 

2 thoughts on “Strach

  1. Asi tak – jako křesťani se, navzdory tomu, co se okolo nás děje a ještě bude dít, nemáme čeho bát. Jsme pod ochranou Boží. Je to věc našeho nebeského Táty, kdy si nás k sobě povolá. Do té doby budeme v Jeho péči zde na zemi. Nebojme se, naše důvěra není založena na viditelných věcech. Věřme Bohu. Prošel jsem životní krizí, ve které jsem si uvědomil, že za vše vděčím Bohu a že On se o mě postará. V Jeho rukou je moje budoucnost, ať už bude jakákoli. Nemám se čeho bát, mám jej po boku.

    1. Souhlas! Díky Bohu i za životní krize, kterými jsme mohli projít a které nás něco mohly naučit…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *